Celý svatohorský areál byl vybudován podle jednotného plánu architekta Carla Luragaz roku 1658 za ideové účasti jezuity P. Benjamina Schleyera a je jednou z nejcennějších staveb českého raného baroka. Byl postaven po etapách a po částech tak, jak se podařilo získat finanční prostředky nebo podle toho, jak který donátor byl ve své mecenášské činnosti horlivý. Ze stejných důvodů a podobným tempem pokračovaly i práce na výzdobě. Ambit je dnes přístupný od východu hlavní Pražskou branou a od jihu branou Březnickou. Když zde v roce 1647 začali působit jezuité, zbudovali na Svaté Hoře chrám Nanebevzetí Panny Marie. Každým rokem sem přicházelo až 250 000 poutníků. Do areálu se vstupuje hlavním portálem mohutné Pražské brány z let 1702-05 s balustrádou a dvěma osmibokými rohovými věžemi, vystavěnými podle návrhu K. Dienzenhofera. Brána je vyzdobena bustami světců a karyatidami od J. Brokofa. Uprostřed nádvoří je na terase s balustrádou a 62 sochami postaven vlastní chrám. V průčelí má tři otevřené kaple s bohatou štukovou výzdobou. Nejcennější součástí interiéru kostela je 200 kg těžký oltář ze stříbra. Na něm je soška Panny Marie Svatohorské, černá gotická madona s Ježíškem, vyřezaná z hruškového dřeva a roku 1732 doplněná zlatou korunkou. Před chrámem je prostranství s mariánským sloupem. Zajímavý je nápad zastřešit schody (450 m) vedoucí z města na Svatou Horu.